ČLÁNKY

O mně

Proč jsem si vybrala jméno Mau ?

Mau znamená v egyptštině kočka. Je to znak mateřství ( plodnosti), ochrany a intuice. Kočky byly ve starověkém Egyptě uctívány jako symbol bohyně Bastet. Ta nejprve měla lví podobu a byla bohyní pomsty. Tento úděl se jí však nelíbil, a proto se vzepřela svému stvořiteli, bohu Re, a změnila svou podobu na kočičí s tím, že se stala bohyní žen, slunce, koček, lásky a plodnosti.

Proto také její symbol nosily Egypťanky kolem krku, když chtěly otěhotnět. Někdy bývala ztotožňována s bohyní Sachmet, která má také lví podobu. Na rozdíl od ní je ale Bastet laskavá a mírumilovná. Proto ji na všech vyobrazeních najdeme jen s úsměvem. Já osobně si velmi koček vážím. Jsou vznešené a jejich síla, moudrost, schopnost léčit a pomáhat je neuvěřitelná. Doma mám tři kočky, které jsou mými spolupracovníky.

O mně

Už od dětství jsem vnímala svět trochu jinak, než lidé v mém okolí. Provázely mne obecně nevysvětlitelné zážitky, které jsem intenzivně prožívala a které nebyly vždy pozitivní. Vídávala jsem věci, bytosti, které do „našeho běžného světa“ zcela nepatřily.

Vzhledem ke svému věku a z důvodu možného nepochopení  jsem se bála svěřovat se svým rodičům o tom, co vše vnímám, jak na mě mluví zvířata, že k nám do pokojíčku chodí nějaká paní (duch- energie), a že se bojím spustit nohy z postele, protože mě za ně chytal nějaký pán. Bála jsem se tak, že z postele jsem skákala, aby mě nikdo nemohl chytnout. Mamce jsem pak říkala, ať nezhasíná, protože  v pokoji někdo stojí. Slyšela jsem i různé hlasy, které na mě mluvily. O svých zážitcích jsem mluvila jen velmi okrajově.

Pro nejbližší příbuzenstvo jsem byla považovaná za „nenormální“ dítě  a dávali mi to často a důrazně najevo- no prostě divná, hloupá…..

Rodiče nejsou nábožensky založeni a raději mne nechávali „v mém vlastním světě“ s  pocitem, že časem dospěji a vzpamatuji se. Později jsem je zasypávala různými otázkami. Zrovna když jsem nastupovala do první třídy, byla možnost navštěvovat kroužek s náboženskou tematikou. Po roce chození na tento dobrovolný předmět jsem doma oznámila, že všechny mé otázky byly zodpovězeny.

Na pár let byl svým způsobem klid, ale bohužel nic nezmizelo.  Spíš jsem byla v takovém útlumu, abych tolik nevyčnívala, okolí netrápila a neprovokovala, proč jsem jiná než lidé kolem mne.

Už jako dítě jsem „viděla“ zesnulé lidi i andělé, kteří jsou kolem nás, ale neuměla jsem to nikomu popsat. S dospíváním se začala rozvíjet schopnost předvídat budoucnost. Prostě jsem věděla, co se stane v nejbližší době jako např. i to, že se moji rodiče do 2 let rozejdou, věděla  jsem, že spolu prostě nebudou.  A taky se tak stalo, máma odešla od otce (vizi jsem měla ve 14-tiletech). S využíváním této schopnosti u mě začal sílit strach a obavy, co všechno se bude dále dít.

Další zkušenost byla například s kocourem, kterého jsem dostala ve třech letech a který byl hluchý, ale i tak, když jsem ho volala, prostě přišel. Dokázali jsme se na sebe napojit, aniž bychom verbálně komunikovali.

Vzhledem k mému duchovnímu vývoji mi Vesmír kolem 18 roku poslal  velkého průvodce a učitele, který si tím vším prochází se mnou, a stále se učím od moudrého Vesmíru. Zesílily se mi darované schopnosti (zesílená empatie, přesnější vize, komunikace se zvířaty a přírodou, řeč těla- co se v něm děje a proč, intenzivnější komunikace s dětmi). Stávalo se mi, že chodily za mnou duše zemřelých, které žádaly o moji pomoct. Objevovaly se stále častěji a nepředvídatelným způsobem. Nevěděla jsem si s nimi rady, když se zjevily například nade mnou v době, kdy jsem se chystala usnout.

 

K mému daru komunikovat s dětmi

Už od dětství mě zajímaly miminka a těhotné ženy. Vždycky jsem se na ně se zájmem dívala. Už tenkrát jsem cítila, že budu pracovat s dětmi, že je budu hlídat, dělat s nimi tanečky a různé jiné věci. Když se narodila sestřenice, byla jsem hrozně nadšená. Probrala jsem se z takového toho útlumu a mé schopnosti se začaly rozšiřovat a zesilovat.

Začala jsem si uvědomovat, že nejen miminka, ale i duše nenarozeních dětí se mnou začaly komunikovat. Z počátku jsem nerozuměla jejich řeči, ale dnes už je to jiné.  Jak přibývaly vědomosti a také zkušenosti, moje rozmlouvání s dětmi bylo intenzivnější (dnes to vnímám tak, jako kdybych verbálně komunikovala s člověkem a vedla s ním diskuzi).

Chodily a chodí za mnou duše dětí, které se v budoucnu chystají za námi na Zemi a potřebují pomoct nebo i „ popostrčit“ své rodiče, aby mohly zavítat mezi nás. Komunikuji s nimi i v průběhu těhotenství (když  jsou v bříšku u maminky) i po jejich narození.

Při komunikaci s dětmi jsem začala prožívat i porody. Byla jsem zapojená do celého děje. Dítě i matka si ode mne začaly brát potřebnou energii, nebo když měl teprve přijít porod, duše dítěte za mnou přišla se žádostí o pomoc. Věděla jsem a vím, co se během porodu děje a i celkově jaký bude průběh porodu (zda bude hladký či komplikován). Celý proces je  velmi vyčerpávající, protože intenzivně vnímám všechny prožitky, ale dnes už s tím pracuji bez vypětí sil (ztráty energie).

V 18 letech jsem začala tancovat orientální břišní tanec. Až později, když jsem pátrala po historii tohoto tance, jsem se dočetla, že je to tanec rodiček, a že díky němu se také můžu duchovně rozvíjet.

V současné době se i nadále vzdělávám každý den a věřím, že se v podstatě nepřestanu učit nikdy, protože je tolik věcí, které zatím neznám a v budoucnu je budu potřebovat pro svoji práci. Na své cestě je důležité se nebát!

Tyto stránky jsem vytvořila, aby dobře sloužily a pomohly těm, kteří  pomoct hledají a tápou, nedaří se jim najít pochopení a pomocnou ruku.

Je toho hodně co by člověk chtěl o sobě napsat a věřím, že vše podstatné a pro Vás důležité jste se z tohoto textu dozvěděli.

Pokud máte dotazy jsem k zastižení na uvedených kontaktech:

Tel : 737 607 601

E-mail: mautereza@seznam.cz

Přeji Vám vše dobré.

Tereza

 

 

Kontakt

V případě zájmu mne, prosím, kontaktujte.